Většinou jsou to drobnosti, které by šlo snadno změnit, přesto na ně narážím na každém virtuálním kroku. A co že mi při nakupování v e-shopech vadí nejvíc?
1. Když musím simulovat objednávku, abych se dozvěděla, jaké bude poštovné. Vrcholem je, když je volba způsobu doručení posledním krokem objednávky a musím kvůli zjištění poštovného vyplňovat všechny doručovací údaje. Dřív jsem to dělala, dneska rovnou odcházím.
2. Když obchod nabízí pouze doručení na dobírku. Nevím, jestli jde po několika špatných zkušenost jen o mou lehkou averzi vůči České poště („Vy to nemáte připravené přesně?“) nebo jestli je ve hře moje neochota zbytečně platit za tuhle středověkou službu, když mohu poslat peníze zdarma převodem, ale na dobírku až na opravdové výjimky neobjednávám.
3. Když obchod nabízí pouze expresní doručení do druhého dne. Ne vždycky na zboží spěchám a mnohdy víc ocením levnější poštovné než superexpresní dodání za dvě stovky.
4. Když nemůžu zboží filtrovat. Procházení několika stránek produktů bez možnosti jejich řazení dle ceny, barvy, stáří nebo čehokoli dalšího mě nebaví a odcházím hledat jinam.
5. Když zboží není dobře popsané a nafocené. Dřív jsem v takových případech naivně posílala dotazy, ale zjistila jsem, že když obchodu nestojí za to své zboží dobře popsat, nestojím jim většinou ani já za odpověď, takže i odsud záhy odcházím.
Společným jmenovatelem všech mých výhrad je to, že při tvorbě webu nikoho nenapadlo podívat se na něj očima zákazníka. Škoda. U e-shopu je to totiž téměř to jediné, co je potřeba udělat.