Můj první neplatící zákazník

Soška kuchaře s hamburgerem.Jednou to přijít muselo, ale že to bude takhle tristní jsem nečekala. Ozval se na doporučení a chtěl otextovat web pro svou novou cateringovou firmičku.

Mělo mě varovat množství gelu, které měl ve vlasech. Ale snažím se lidi nesoudit, proti gustu žádný dišputát, a tak jsme se domluvili. Zadání bylo jasné – oslovit pražské firmy a nabídnout jim catering, který je ohromí. Samozřejmě čtivě, svižně a netradičně, jak už se to dneska dělá.

Vcítila jsem se tedy do všech těch Veronik a Kristýn, které mají na starosti pořádání „eventů“ a napsala pro ně texty o tom, jak je právě tenhle catering ten nejlepší a co všechno jeho objednáním získají.

Pak jsem texty odeslala a čekala. A čekala. A čekala. Když už se mi čekání zdálo i na vytíženého šéfkuchaře moc dlouhé, připomněla jsem se s dotazem, jak je s texty spokojený a jestli je budeme ještě ladit.

Odpověď mě trochu překvapila. Texty se mu líbily, ale nakonec je nepoužil, protože mu webmaster s přítelkyní napsali lepší. Zaskočilo mě to, ale stane se. Jistě nejsem nejlepší copywriterka na světě.

Šla jsem se tedy na nový web podívat a ke svému překvapení zjistila, že už se kuchtík nechystá oslnit na podnikových rautech, ale míří na festivaly a street party a chce je dobýt omastkem z hamburgeru tekoucím po bradě. Nic proti, ale mohl to říct.

Měla jsem pocit, jako by si u mě objednal natření plotu nazeleno a pak oznámil, že u někoho jiného objednat červený plot a ten se mu líbí víc. Žádné výhrady ke zvolenému odstínu nebo špatnému provedení, ale jednoduše změna zadání, kterou mi zapomněl oznámit.

Zákazníkům říkám, že pokud s mou prací nebudou spokojení, nemusí mi platit, ale u mladého masterchefa jsem se nemohla zbavit dojmu, že chyba nebyla na mé straně, a tak jsem o zaplacení alespoň snížené částky peněz požádala.

Jak to dopadlo je z nadpisu zřejmé. Mám svého prvního neplatícího zákazníka a životní zkušenost, kterou lze vyjádřit veršem: je-li příliš gelu, čekej velkou melu.

Můj první neplatící zákazník