Člověk by si myslel, že když za něco zaplatí, má na to nárok. U České pošty to ale neplatí.
Představte si, že si objednáte a zaplatíte auto, a když si pro něj přijdete, najdete za stěračem lístek: Výjimečně jsme neučinili pokus o namontování volantu. Namontovat si ho můžete v dílnách v Mladé Boleslavi každý všední den od 6.00 do 17.00 hod.
Divné, ne? Tak proč to u pošty všem připadá normální?
Začátkem prosince jsem si objednala nějaké knížky a stará popleta jsem jejich dodání svěřila České poště. Místo knížek mi pak přišel lísteček, na kterém stálo, že se pošta „výjimečně o dodání balíku nepokusila“ a že si pro něj mám přijít. Žádná omluva, žádné vysvětlení.
Normálně bych zavolala, aby pokus přece jen učinili, protože naše pošta balíky neukládá a musím pro ně na vzdálenější poštu do Braníka, ale potřebovala jsem také něco poslat, tak jsem se tam vydala.
Pošta v Braníku se vyznačuje několika zajímavostmi: obehnána žlutými čarami je autem téměř nedosažitelná, ač má poměrně vysoký počet přepážek, balíky lze podávat a vyzvedávat pouze u jedné, a třešinkou na branickém poštovním dortu je, že i když je balíková přepážka na poště jediná, přes poledne má zavřeno.
Přestože mám s touto poštou nejednu nemilou zkušenost, představovala jsem si, jak přijdu, ukážu usměvavé paní pošťačce svůj lístek a ona řekne: „Koukám, že, bohužel, patříte mezi zákazníky, kterým jsme nedokázali poskytnout služby, za které si zaplatili, velice nás to mrzí, tady vám vracíme rozdíl v ceně a jako omluvu přidáváme stírací los“.
Když jsem ale na poštu dorazila, nečekala mě usměvavá paní pošťačka, ale konec sedmihlavé fronty, která vůbec neubývala, ale naopak neuvěřitelným tempem rostla. Vysvětlení mi po několika minutách poskytl naštvaný frontman přede mnou. Přišla jsem ve chvíli, kdy paní pošťačka ještě čerpala svou polední pauzu a pán, který byl potom první na řadě, měl tašku plnou firemních zásilek, takže od otevření přepážky se za deset minut fronta ani nehnula.
Než jsem přišla na řadu, uběhlo téměř 45 hodně neadventních minut, během kterých se ukázalo, že o doručení zásilky se pošta nepokusila asi na polovině Podolí a Braníka. Stejný lístek se stejným oznámením nás tam drželo několik.
Když jsem slečně u přepážky nejprve podala svůj balíček k odeslání, zeptala se, jestli chci, aby ho dodali do druhého dne. Takže existují místa, na které pošta zásilky doručuje!
„Mně by úplně stačilo, kdybyste to prostě doručili na uvedenou adresu, a nemusí to být zítra,“ odpověděla jsem a paní pošťačka se zatvářila, jako by můj požadavek nespadal do žádné z poštou nabízených služeb.
Když jsem jí po chvíli podala lístek pro vyzvednutí nedodané zásilky, žádného úsměvu a omluvy jsem se nedočkala. Slečna mi nejprve dala najevo, jak hodně ji nebaví balíky hledat a když se vrátila, o vrácení peněz nepadlo ani slovo. Řekla jsem jí tedy sama, že chci za neposkytnuté služby peníze vrátit, načež přepnula na autopilota (patrně jsem nebyla první) a sdělila mi, že mám napsat reklamaci nebo si zajít za vedoucí, která tam ale není.
Chodit za lidmi, kteří tam nejsou, neumím, tak mě po dalším naléhání odkázala na paní zástupkyni, která tam byla. Ta mi obvyklým poštovně-nevstřícným způsobem vysvětlila, že se se mnou bavit nebude, protože službu má právo reklamovat pouze odesílatel.
Uměla bych pochopit, že je obtížné předvánoční doručování zvládnout, ale způsob, jakým pošta neposkytnutí zaplacené služby oznamuje a jak její zaměstnanci komunikují, když chcete dát věci do pořádku, se mi zdá poněkud nešťastným.
Udělat chybu může každý, záleží jen na tom, jak se k ní postaví a zda projeví alespoň nějakou lítost a snahu o nápravu. Česká pošta zatím zvládá jen to první – dělat chybu.
A jestli vás zajímá, zda jsem reklamaci poslala, tak neposlala. Neměla jsem sílu a čas, takže i díky mně může Česká pošta i nadále dokládat zkvalitňování svých služeb klesajícím počtem reklamací.